Životopis, Curriculum Vitae, či prostě CV je vizitkou uchazeče o zaměstnání a vstupenkou k novému zaměstnavateli. Zajímavě prezentované zkušenosti a praxe výrazně zvyšují pravděpodobnost získání žádoucího zaměstnání. Naopak v případě podcenění přípravy a vypracování životopisu uchazeč riskuje, že jeho kontakt s vysněným zaměstnavatelem zůstane pouhou nepříliš rozvinutou krátkodobou poštovní nebo elektronickou korespondencí. Životopis zpravidla obsahuje čtyři základní části: úvodní informace o uchazeči, vzdělání, pracovní zkušenosti a ostatní údaje.

Úvodní informace o uchazeči Životopis začíná částí věnovanou základním informacím o autorovi životopisu (tedy v tom standardním případě, že si uchazeč vypracovává životopis sám). Patří sem jméno a kontaktní údaje. Akademické tituly jsou součástí jména. Dále zde může být případně uvedena státní příslušnost a datum narození, ačkoliv jde o nepovinné údaje.

Na rozdíl od všeobecné praxe sem nepatří

• pohlaví uchazeče; u životopisu v českém jazyce je tento údaje zbytečný, u životopisů v cizím jazyce určeném pro zahraniční společnosti zase nadbytečný
• rodinný status, případně počet dětí; společnosti se nesmějí rozhodovat na základě těchto údajů
• informace o zdravotním stavu
• informace o trestním rejstříku.

Jméno a kontaktní údaje se mohou menším písmem na dalších stránkách opakovat i v záhlaví nebo v zápatí.
Vzdělání V počáteční fázi kariéry je možné vyjmenovávat všechny absolvované vzdělávací instituce od střední školy výš, včetně případných dodatečných vzdělávacích kurzů, zahraničních studijních pobytů apod. Vždy je potřeba uvést celý název instituce, období studia nebo datum / rok absolutoria a dosažený stupeň vzdělání.

Uchazeči s pracovními zkušenostmi typicky uvádějí jen nejvyšší stupeň dosaženého vzdělání, případně další vzdělání (kurzy), které je relevantní vůči poptávané pozici nebo zaměstnavateli.

Případné probíhající studium je vhodné zmínit zejména v případě, že má souvislost s poptávanou pozicí. Pokud studium významně zasahuje do pracovní doby, mělo by být v životopise zmíněno spolu s případnou poznámkou nebo upřesněním.
Pracovní zkušenosti Tato část je zpravidla pro zaměstnavatele nejdůležitější. Zatímco vzdělání poskytuje informaci spíše o potenciálu nebo splnění nějakých základních kritérií, historie zaměstnání je důkazem praktického využití schopností a získaných zkušeností. Proto je vysloveně žádoucí věnovat této části největší pozornost.

Zaměstnání by měla být řazena chronologicky, od nejaktuálnějšího k nejstarším. Úplným minimem jsou informace o zaměstnavateli (stačí název, případně lokalita), zastávané pozici a době zaměstnání. Tyto informace by určitě neměly být konečné.

Každá pracovní pozice s sebou nese pracovní náplň, která je v mnoha případech u jednotlivých zaměstnavatelů odlišná i v případě identického názvu pozice. Proto je vhodné uvést i přehled nejdůležitějších aktivit vykonávaných na pozici.

Každá zastávaná pracovní pozice by měla být uvedena samostatně, a to i v případě, že šlo o jednoho zaměstnavatele, u kterého uchazeč prošel více pozicemi.

Nepovinnými údaji mohou být informace o tom, komu pozice podléhala, nebo z jakého důvodu uchazeč své působení na pozici ukončil.
Ostatní údaje Z důležitých informací sem patří informace o jazykových znalostech, počítačové gramotnosti, řidičském či jiném průkazu (např. svářečský). Ostatní informace mohou zahrnovat koníčky, osobnostní charakteristiku nebo třeba seznam zahraničních pobytů.

Jazykové znalosti hrají vzrůstající roli při rozhodování zaměstnavatelů o vhodnosti uchazeče o zaměstnání. Vlastní charakteristika jazykových znalostí by měla být

• maximálně srozumitelná a výmluvná; je třeba se vyhnout nic neříkajícím charakteristikám znalosti jazyka jako „aktivní" nebo „komunikativní", naopak je vhodnější použít škálu „začátečník - mírně pokročilá - středně pokročilý - vyšší středně pokročilý - plynulý" s případným rozlišením znalosti psaného a mluveného jazyka;
• maximálně objektivní; podhodnocováním své jazykové úrovně se uchazeč může připravit o pohovor na zajímavou pozici, nadhodnocení zpravidla zaměstnavatel odhalí a kandidát bude považovaný za nedůvěryhodného
• ideálně doložitelná uznávanými certifikáty nebo informací o zahraničních pobytech v dané jazykové oblasti.

Rozsah životopisu by neměl překročit dvě strany formátu A4 bez ohledu na rozsah pracovních zkušeností uchazeče.

Nejvhodnější formou prezentace je strukturovaný životopis, tedy formát respektující rozdělení do výše uvedených částí. V rostoucí míře uchazeči používají tzv. evropský formát životopisu. Jde o specifickou formu strukturovaného životopisu, která však není mezi personalisty příliš oblíbená pro zbytečnou komplikovanost a rozsah. I životopis uchazeče s minimem pracovních zkušeností se jen těžko vejde do doporučovaných dvou stran. Jistou výhodu evropský formát nabízí jen u ohodnocení jazykových znalostí uchazeče, které je možné jednotně klasifikovat podle evropské tabulky.

Naopak stále méně využívanou formou je narativní životopis popisující uchazeče formou „příběhu".

Každý uchazeč by neměl mít vypracovaný jediný životopis. Naopak je vhodné životopis zasílaný na různé pozice vždy upravit, především akcentovat zkušenosti a jiné údaje relevantní konkrétnímu výběrovému řízení, na které se uchazeč hlásí.

Závěrem jedno doporučení: i když neuvažujete o změně zaměstnání, mějte svůj životopis vždy vypracovaný a aktuální. Může se stát, že v případě náhlé zajímavé příležitosti Váš čas strávený aktualizací životopisu poskytne jiným uchazečům výhodu a Vás o příležitost připraví.

autor: Jakub Hejsek / Grafton Recruitment